25. září 2022

LGBT práva v Japonsku


Lesby, gayové, bisexuálové a transsexuálové (LGBT) se v Japonsku mohou dostávat do právních komplikací neznámých pro většinové obyvatelstvo. Stejnopohlavní sexuální styk je na tomto území legální po přijetí Code civil r. 1880 s jednotným legálním věkem způsobilosti k pohlavnímu styku. Stejnopohlavní páry nemají v zemi přístup ke stejné právní ochraně, jíž se dostává párům různopohlavním. Ačkoliv japonská kultura a náboženství se k homosexualitě nestaví nijak nevraživě, jsou Japonci v náhledu na ní spíše rozpolcení. 54 % místního obyvatelstva si myslí, že homosexualita je společensky akceptovatelná, zatímco 36 % je opačného názoru (zejména starší generace). Přestože LGBT práva nejsou vůbec předmětem politických debat, mnoho otevřených LGBT osob působí v politice. Zákon umožňující transsexuálům podstupovat změnu pohlaví byl přijat r. 2008 a anti-diskriminační zákony platí v některých městech.

Věk způsobilosti k sexu

Podle celonárodního trestního zákona je věk způsobilosti k pohlavnímu styku stanovený na 13 let. Nicméně mnoho prefektur a obcí má své vlastní zákony a vyhlášky jako například zákon na ochranu mladistvých v Tokiu zakazující plnoletým sex s osobou mladší 17 let. Kromě toho i když je celostátně legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku 13 let, tak volit zatím smějí jenom osoby starší 20 let. Věk nabytí svéprávnosti je 20 let a pro vydání řidičského oprávnění 18 let. Podle zákona proti prostituci (1958) je zakázán pohlavní styk za úplatu nebo jakékoliv organizované zpeněžování pohlavního styku mezi mužem a ženou. O stejnopohlavním styku není zmínka, tudíž homosexuální prostituce není v Japonsku oficiálně ilegální.

V tradičních japonských náboženstvích jako je šintoismus, buddhismus nebo i konfucianismus neexistuje žádný přímý zákaz homosexuálního jednání. Sodomie se stala trestnou až r. 1872 během Období Meidži v rámci westernizace a s ní souvisejícím přílivem západní kultury. Toto ustanovení mělo pouze sedmileté trvání, když jej zrušila úprava japonského práva dle vzoru Code civil r. 1880. Od té doby až dodnes nemá Japonsko žádné zákony proti homosexualitě a veškeré sexuální aktivity mezi osobami způsobilými k pohlavnímu styku v soukromí jsou bez ohledu na sexuální orientaci a pohlaví legální.

Občanská práva

Ani po r. 2000 není sexuální orientace nijak zahrnuta do občanskoprávních záležitostí, což znamená, že LGBT Japonci nemají možnost právní ochrany v případě diskriminace ve všech aspektech veřejného života jako je zaměstnání, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče a bankovnictví.

Na druhou stranu jsou ale případy diskriminace příslušníků sexuálních menšin v Japonsku de facto ojedinělé. Podobně je tomu v armádě, kde na otázku Spojených států v době Clintonova prezidentování o gayích a lesbách v ozbrojených silách, bylo zodpovězeno tak, že jiná sexuální orientace a homosexuální vztahy nejsou překážkou řádného působení v bojových jednotkách.

Ústava Japonského císařství garantuje všem občanům rovná práva a zakazuje jakoukoliv diskriminaci. Nicméně homosexuální a transsexuální osoby se mohou v soukromém životě setkat s fyzickým, sexuálním a psychickým násilím od svých partnerů a zákon jim negarantuje žádnou přímou ochranu. Stejnopohlavní partnerství není zahrnuté v Zákoně proti manželskému násilí a obětem schází dostatečná pomoc a podpora státu, byť je Japonsko členem United Nations International Covenant on Civil and Political Rights (ICCPR) vehementně bojujícího proti diskriminaci.

Zatímco v novele Zákona o rovném zacházení došlo k výslovnému zákazu sexuálního obtěžování a diskriminace na pracovišti, vláda z něj vyloučila ustanovení o diskriminaci na základě pohlaví nebo sexuální identity.

V r. 1990 Japonská asociace pro gay a lesbické hnutí vyhrála soudní spor s tokijským zastupitelstvem o možnosti zákazu gayům a lesbám využívat „Metropolitan House for Youth“. Přestože soud nezaznamenal v tomto případě žádnou vládní šikanu nebo diskriminaci, tak krátce po něm vydalo Tokio vyhlášku zakazující diskriminaci na základě sexuální identity v zaměstnání.

Od podzimu 2003 umožnila vládní agentura Urban Renaissance Agency stejnopohlavním párům využívat nájmu státních bytů. Ten samý krok učilo zastupitelství města Ósaka v září 2005.

Práva translidí

V r. 2008 byl schválen zákon umožňující translidem po absolvování chirurgické změny úřední změnu pohlaví. 24. února 2012 Advokátní asociace Hyogo vydala doporučení přemístit transsexuální ženy v mužských věznicích do ženských. Podle zprávy některé transsexuální ženy umístěné v mužských věznicích měly už ženské oblečení a vzhled, ale úředně byli stále muži, protože ještě neabsolvovali chirurgickou operaci.

Manželství

Článek 24 Ústavy Japonského císařství stanovuje, že „Manželství je založené na vzájemném souhlasu jedinců obou pohlaví, kteří si jsou v jeho rámci rovni.“

Proto § 731-7387 Občanského zákoníku vymezuje manželství jenom pro různopohlavní páry. Stejnopohlavní páry nemohou uzavírat sňatky a tím čerpat výhody z nich plynoucí. Stejnopohlavní manželství uzavřená v zahraničí nejsou oficiálně uznána a zahraniční stejnopohlavní protějšek nemá žádný nárok na obdržení víza.

V březnu 2009 Japonsko umožnilo svému národu uzavírat stejnopohlavní sňatky v zemích, kde jsou uzákoněny. Ministr spravedlnosti nařídil místním orgánům, aby umožnily stejnopohlavním manželům místních občanů vstup do země.

Shrnuto: Japonsko dosud nelegalizovalo stejnopohlavní manželství, ale oficiálně uznává zahraniční sňatky, což lze považovat za mezikrok k legalizaci homosexuálních manželství.

V únoru 2015 oznámil tokijský distrikt Šibuja svůj záměr právně uznat soužití párů stejného pohlaví pro aspekty návštěv v nemocnicích a společného pronájmu. Tento zákon by umožnil párům stejného pohlaví nechat si vystavit tzv. „potvrzení o partnerství“, které sice zatím zdejší zákony neznají, ale pomohlo by v případě práva přístupu k partnerovi, jenž je hospitalizován v nemocnici. Iniciativa Šibuji je považovaná za významný krok k posílení partnerských práv gayů a leseb v Japonsku. V červenci 2015 vydalo Tokio prohlášení, že přijímá návrh Šibuji o uznání stejnopohlavních partnerství od listopadu téhož roku.

Veřejné mínění

Dle průzkumu společnosti Statista z r. 2019 by 40% respondentů podpořilo stejnopohlavní manželství, 29% určitou formu stejnopohlavního soužití (mimo označení manželství) a 6% respondentů vyjádřiolo negativně.

Politická podpora

O LGBT právech se v Japonsku diskutuje jen velmi zřídka. Většina politických stran k nim nezaujímá žádný oficiální postoj, a to ani pozitivní, ale ani negativní. Některé strany se však vyjádřili ke stejnopohlavnímu manželství: Liberální demokratická strana řekla, že je proti, Ústavní demokratická strana a Sociálně demokratická strana řekly, že jsou pro a Komunistická strana by byla pro registrované partnerství.

V r. 2001 doporučila Rada pro podporu lidských práv Ministerstva spravedlnosti začlenit sexuální orientaci do občanského zákoníku, ale japonský parlament jí nevyhověl.

V r. 2003 se Aya Kamikawa stala první otevřeně transgender političkou, které se podařilo obhájit mandát členky zastupitelstva tokijské čtvrti Setagaya. Kamikawa nejprve jako nezávislá zastupitelka podpořila nově založenou Stranu duhy a zeleně a později neúspěšně kandidovala do japonského parlamentu jako členka Demokratické strany Japonska.

V r. 2005 se Kanako Otsuji ze Zastupitelstva prefektury Osaka stala první otevřeně homosexuální političkou, která se k menšinové sexuální orientaci veřejně doznala při příležitosti festivalu Tokyo Gay Pride.

V r. 2011 se Taiga Ishikawa stal prvním otevřeně homosexuálním kandidátem, kterému se podařilo uspět ve volbách do zastupitelstva tokijské čtvrti Toshima. Svůj coming out uskutečnil prostřednictvím své knihy Where Is My Boyfriend (2002) a posléze založil neziskovou organizaci, pořádající pravidelné společenské události pro japonské gaye.

Během voleb do Sněmovny rádců v roce 2016 začlenila konzervativní vládnoucí Liberální demokratická strana do svého politického programu podporu a porozumění sexuální diverzitě. Důvodem toho, proč se vládnoucí strana japonského premiéra Šinza Abe, rozhodla takto radikálně otočit spočívá v tom, že v roce 2020 proběhnou v Tokiu Letní olympijské hry. Japonsko se z tohoto důvodu snaží prezentovat jako otevřená země. Takhle to vysvětlil japonský zákonodárce Gaku Hashimoto.

V březnu 2017 byl Tomoya Hosoda zvolen do Zastupitelstva města Iruma, prefektura Saitama. Hosoda je považován za prvního otevřeného transmuže, kterému se podařilo obhájit politický mandát nejen v Japonsku, ale i ve světě.

Během parlamentních voleb 2017 podpořila tokijská guvernérka Yuriko Koike v politickém programu nově vzniklé Strany naděje odstranění veškeré diskriminace LGBT minority.

2 komentáře:

Vítám vás na mém blogu o anime a Asii. Snad vás můj blog baví, či bude bavit, a dozvíte se různé informace a zajímavosti, které vás třeba zajímají. Jelikož už moc blogů není aktivních s těmito tématy, tak snad jste, či budete rádi za tento blog. Budu a jsem rád za každý komentář a návštěvu mého blogu. Děkuji moc. 🎂🍰🍦