Japonsko - démoni 1. část

Uši-Oni

Při chůzi po pláži si musíte dávat dobrý pozor. Mohli byste šlápnout na skleněné střepy nebo třeba na vyplavenou žahavou medúzu. Nicméně, pokud se nacházíte v Japonsku, je zde ještě něco, na co si musíte dát pozor. Je jím neslavný „kraví démon“, který nejčastěji terorizuje rybáře. Uši-Oni („kraví démon“ či „býčí démon“) je legendární monstrum, které obývalo Japonsko. Pracovalo výhradně s místními kreaturami, kterým se přezdívalo nure-onna, což byly bestie s hlavou ženy a tělem hada, a společně útočili na rybáře. Takže máte býčího démona a hadí ženu, kteří se vás snaží zabít, to by mohlo nejednoho odradit od relaxování na rybách. Nyní, když víte, co jsou uši-oni zač, přichází další problém. Abyste se jim mohli vyhnout, bylo by dobré vědět, jak vypadají. V různých částech Japonska vám budou místní tvrdit něco jiného. V některých popisech bude mít tělo kraba a hlavu vola, v jiných bude tělo spíš pavoučí. Jiní se zase domnívají, že uši-oni je jen velmi nepřátelská kráva. Jinde ho zobrazují jako zvíře s kly a s křídly. Jinde je zobrazován jako čínský drak. Pokud chcete vidět verzi v podobě čínského draka, navštivte Uwajima Ushi-Oni Matsuri Festival, během něhož se jeho podoba o velikosti několika desítek metrů pronáší městem. 

Kamajtači

Kamajtači znamená v překladu „lasička se srpy“. V příbězích rozšířených napříč Japonskem se jedná o trojici bratrů, přičemž někdy se hovoří o trojčatech lasiček, které ozbrojené srpy napadají lidi a uřezávají jim dolní končetiny. První z nich má za úkol vytipovat si oběť a složit ji k zemi, druhá ji okamžitě poté odřízne obě nohy, ta třetí pak zašívá rány. Podle legendy se pohybují tak rychle, že člověk ani nemrkne a pouze mu dojde, že mu chybí obě nohy. Fakt, že třetí z lasiček si aspoň dá čas, aby vaše rány zašila, je alespoň mírně povzbuzující, avšak děsivost představy, že v mžiku vám trojice lasiček oddělí nohy je nejen přitažená za vlasy, ale dosti děsivá. 

Šuten Doji


Fakt, že vám někdo odcizil gril ze zahrady nebo nářadí z garáže, může být opravdu k naštvání. Až se to stane příště, připomeňte si, že je to o dost lepší, než přítomnost démona, který unáší ženy z města, aby je spořádal. Podle legendy, ve městě Kjóto se tento příběh udál. Velikánský zlobr Šuten Doji (v překladu „opilý chlapec“) lákal ženy z města do svého hradu v horách, aby je následně uvěznil a sežral. Samozřejmě, žádný správný vládce by nemohl něčemu takovému jen nečinně přihlížet. Japonský císař tedy povolal muže jménem Minaomoto „Raiko“ Jorimitsu a pět dalších mužů, aby se nepříjemné bestie zbavili. Aby předešli podezření, převlékli se za buddhistické mnichy a pod své oblečení skryli zbraně a brnění. Po cestě do zlobrova hradu potkala šestice tři bohy v lidské podobě, kteří dali Raikovi kouzelnou helmu a saké, které dokáže vyvolat těžký spánek. To jim přišlo vhod, když vstoupili do hradu a nabídli zlobrovi saké, v naději že usne a budou ho moci zabít ve spánku. Ale nebylo to tak lehké, Šuten Doji se změnil v rudého démona, a přestože byl sťat, jeho hlava stále bojovala ve snaze dosáhnout pomsty. Raiko se však ubránil za pomoci kouzelné helmy, démona usmrtil a osvobodil tak Kjóto. 

Joro-Gumo

Joro-gumo je pavoučí žena, přesto však není členem Avengers se zbytečně komplikovaným životním příběhem. Jedná se o obřího pavouka, který vládne schopností proměnit se v krásnou ženu (v některých výkladech se nemění a jeho horní část má vzhled ženy a spodní část trupu je pavoučí). Tato kreatura má ve zvyku nejprve svádět muže, následně je zabalit do své pavučiny, otrávit je a v neposlední řadě i zkonzumovat. Jedna (daleko odpornější) variace příběhu praví, že joro-gumo se zjevuje jako žena, která drží své dítě a ptá se kolemjdoucích, zda by jí ho na moment nepodrželi. Když tak učiní, náhle se „dítě“ v jejich rukou rozpadne na tisícovky pavoučích vajíček, které se rozlétnou do všech stran. 

Otoroši

Jen proto, že se nějaká kreatura vrhá na lidi a požírá je, nemusí to nutně znamenat, že je zlá. Vezměte si otorošiho, jakýsi druh démonického soudce, užívaného v povídačkách pro děti. Otoroši (známý také jako odoro-odoro nebo odoro-gami) bydlí vždy poblíž japonské svatyně. Pokud jste již několik těchto chrámů viděli, určitě jste si povšimli torii, velkých dřevěných bran, které oddělují všední od duchovního. Tito dlouzí, chlupatí tvorové s kly čekají na vrších těchto bran, aby skákali dolu a požírali lidi. A proč nejsou zlí? Požírají pouze špatné lidi. Každý, kdo navštíví svatyni pro legitimní účely, je ušetřen, ale ti se zlem v jejich srdcích potká příšerný konec. Pokud chcete přesvědčit děti, aby se chovaly dobře, dlouhé chlupaté příšery s kly jsou ta nejlepší volba. 

Teke Teke

Teke Teke je spíš urban legend než regulérní mýtus, protože se jedná o povídačku z poměrně nedávné doby. Jedná se o ducha dívky, která zakopla na kolejích, když se blížil vlak a její tělo pak mašina rozpůlila vedví. Teď, po tragickém incidentu se plazí po zemi a hledá další lidi, s kterými by sdílela svůj osud, ten naplňuje tím, že je rozsekává napůl pomocí kosy. Existuje další varianta Teke Teke, která vypráví také o dívce, kterou rozpůlil vlak, v ní však putuje po veřejných záchodcích a ptá se lidí na toaletách, zda ví, kde jsou její nohy. Pokud lidé neodpoví správně, že na nádraží Meišin, odsekne jim obě nohy. 

Ikuči

Ikuči patří do zvláštní skupiny démonů, které se říká ajakaši. Jedná se o kreaturu, která přežívá pod hladinou moře. Je to důležité vědět, jelikož japonští démoni rádi přebývají na hranicích věcí, kdy jedna přechází v druhou. Ajakaši jsou monstra, která žijí na pomezí vody a vzduchu. Ikuči má tvar těla jako úhoř, ale není to ten typ mořského živočicha, ze kterého byste si rádi dělali chutné jídlo. V první řadě se jeho délka odhaduje na několik kilometrů. Je tak velikánský, že učenec 18. století Torijama Seiken, který se pokoušel katalogizovat různé druhy jokai (nadpřirozené příšery japonského folklóru) o něm napsal, že byl tak dlouhý, že lodím, které se s ním střetly, mohlo trvat 2-3 dny, než ho celého obepluly. Ikuči vypouští olej ze svého těla, který se přichytává na loď, která se ho snaží obeplout. V případě, že námořníci olej z lodi očistí, přežijí, v opačném případě se loď potopí. 

Tsučigumo

Řecká mytologie je známá pro své nekonečné mixování různých monster a zvířat mezi sebou. Například manticora, která má lví tělo, netopýří křídla a lidskou hlavu. Přesto na Japonsko nemají. Seznamte se s tsučigumo, bytostí s tělem tygra, údy pavouka a tváří démona. Žijí v horách a jedí neopatrné poutníky (ve skutečnosti pojídají i ty ostražité, jsem si jistý). Tsučiguma se podařilo usmrtit pouze jednou, a to po dlouhém souboji, který vyhrál silný válečník, načež z démonova nitra vypadlo 1 990 lidských lebek. Jedná se tedy o neomylného démona - zabijáka.