Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Thajsku mohou setkávat s právními komplikacemi neznámými pro většinové obyvatelstvo. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je v zemi legální, ale páry stejného pohlaví a domácnosti jimi tvořené nedisponují stejnou právní ochranou jako páry různého pohlaví.
V roce 2013 publikoval magazín The Bangkok Post článek, v němž se psalo, že ačkoli se Thajsko, pokud jde o LGBT turismus, těší atraktivitě, realita je taková, že zákony a často i veřejné mínění domorodého obyvatelstva zpravidla nejsou zdaleka tak liberální, jak se na první pohled jeví. Přední thajskou organizací lobbující za uzákonění stejnopohlavních sňatků je Anjaree. Podle zprávy Americké agentury pro mezinárodní rozvoj a Rozvojového programu OSN z r. 2014 se LGBT Thajci stále setkávají s diskriminací na pracovním trhu a ve styku se společností, a ačkoli má země z hlediska cestovního ruchu status gay friendly, reálná akceptace netradičních sexualit stále pokulhává.
K jistému posunu z hlediska nahlížení na LGBT témata v Thajsku začalo docházet během 90. let, přičemž k největšímu mezníku došlo na přelomu století. V roce 2015 přijalo Thajsko rozsáhlou antidiskriminační legislativu chránící práva jiných sexuálních orientací a genderových identit. Od roku 2019 probíhalo v thajském parlamentu několik diskuzí ohledně návrhu zákona o registrovaném partnerství, který by homosexuálním párům poskytl určitá práva a povinnosti vyplývající z manželství, zejména v oblasti společného majetku a dědictví, ale ne pokud jde o veřejné služby, daně a adopce dětí.
Díky bezpečnosti, rozsáhle vybudované LGBT scéně a otevřenosti získal Bangkok v roce 2017 status druhého nejvíc gay friendly asijského města po izraelském Tel Avivu.
Thajské cestovní kanceláře mimo jiné také spustily globální projekt s názvem "Go Thai Be Free", v němž se snaží do země přilákat co nejvíce LGBTQ+ turistů, a to pomocí stálého udržování profilu Thajska coby LGBTQ+ friendly země.
Právní status
Konsensuální a bezúplatný pohlavní styk mezi dospělými osobami téhož pohlaví známý dříve jako sodomie byl v Thajsku dekriminalizován v r. 1956. Věk způsobilosti k pohlavnímu styku je pro obě orientace stanovený na 15 let. Nicméně na projevy homosexuality a transgenderu se stále pohlíželo jako na duševní nebo mentální poruchu. Ke změnám postojů a veřejné politiky vůči LGBT začalo docházet v průběhu 90. let minulého století a na počátku 21. století. V r. 2002 vyřadilo Ministerstvo zdravotnictví homosexualitu ze seznamu nemocí a duševních poruch. V r. 2005 zrušily Thajské ozbrojené síly zákaz LGBT lidí sloužit v armádě. Předtím byli podle zákona z r. 1954 příslušníci LGBT komunity považováni za duševně nemocné, a tudíž nezpůsobilé vojenské služby.
V r. 2007 novelizovala thajská vláda část trestního zákona týkající se sexuálního násilí tak, aby se za oběť dal považovat i muž. Kromě ustanovení, že obětí znásilnění může být jak žena, tak i muž, byl přijat dodatek o zákazu nuceného pohlavního styku v manželství.
V květnu 2009 potvrdil Thajský červený kříž zákaz mužů majících sex s muži (MSM) darovat krev navzdory probíhajícím kampaním za zrušení této politiky.
Stejnopohlavní soužití a rodinné právo
Thajsko neuznává stejnopohlavní manželství, registrované nebo domácí partnerství párů stejného pohlaví, a proto není zcela jasné, jaké mají homosexuální páry a LGBT jednotlivci možnosti, pokud jde o osvojování dětí nebo pěstounskou péči. Navzdory nedostatku právního uznání, jsou homosexuální páry v Thajsku vesměs tolerovány, zejména ve větších městech jako je Bangkok, Phuket nebo Pattaya.
V září 2011 navrhl Vládní výbor pro lidská práva (National Human Rights Commission) a Sexual Diversity Network návrh zákona o stejnopohlavním manželství se snahou o získání podpory ze strany ministrů.
V prosinci 2012 založila vláda komisi pověřenou sepsáním legislativy uznávající svazky párů stejného pohlaví. 8. února 2013 uspořádalo Ministerstvo spravedlnosti a Parlamentní výbor pro právní záležitosti první veřejnou debatu na téma návrhu zákona o registrovaném partnerství sepsanou předsedou výboru Pol Gen Viroonem Phuensaenem.
V září 2013 informoval The Bangkok Post o tom, že pokus gay aktivisty a prezidenta Gay Political Group of Thailand Natee Teerarojjangaponga, o registraci manželského certifiátu s mužským partnerem byl neúspěšný. He requested the official document from the district office specifying the reason for this rejection, and gave it to NHRC commissioner Tairjing Siriphanich in Bangkok.
Do roku 2014 získal návrh zákona o stejnopohlavním manželství podporu napříč celým politickým spektrem, ale nestihlo se o něm hlasovat kvůli politické krizi. Ve druhém pololetí 2014 se objevilo několik zpráv o tom, že návrh zákona o registrovaném partnerství se stane předmětem jednání parlamentu ovládaném vojenskou juntou. Registrované partnerství by dalo homosexuálním párům část manželských práv a povinností, ale setkalo se s kritikou kvůli tomu, že je mohou uzavřít pouze osoby, které dosáhly 20 let, a ne 17 let. Další spornou částí bylo vyjmutí adopčních práv ze zákona.
V r. 2015 shledal průzkum Nida Poll provedený Národním institutem pro rozvoj administrativy (National Institute of Development Administration), že 59,2 % Thajců by podpořilo stejnopohlavní manželství, zatímco 35,4 % bylo proti.
Životní podmínky
LGBT terminologie
V thajštině jsou "gayové" a "queer" lidé označovaní jako เกย์ (foneticky: ke). Termín katoey nebo kathoey (thajsky:กะเทย);foneticky: kathoei) označuje transženy nebo zjemnělé homosexuální muže. Thajská společnost má obecně vzato si kathoeye spojovat s třetím pohlavím, tedy jako muže a ženu v jednom. Homosexuálním a bisexuálním ženám se říká dee (ดี้), ale díky stále rostoucímu vlivu angličtiny používají Thajci i klasické označení lesba (thajsky: เล็สเบียน or เลสเบี้ยน; foneticky: letbian).
Thajština rovněž také uznává různé genderové a sexuální identity, včetně takzvaného tom (ทอม) přejatého z anglického slova "tomboy", který označuje ženy projevující se maskulinně, včetně způsobu mluvy, chování i oblékání. Toms nemusejí být nutně lesbické nebo bisexuální, ale okolí je tak často vnímá. Dalšími identitami jsou angees, kathoeyes, které toms přitahují, a adams, což jsou běžní muži vyhledávající intimní vztahy s toms.
V roce 2013 publikoval magazín The Bangkok Post článek, v němž se psalo, že ačkoli se Thajsko, pokud jde o LGBT turismus, těší atraktivitě, realita je taková, že zákony a často i veřejné mínění domorodého obyvatelstva zpravidla nejsou zdaleka tak liberální, jak se na první pohled jeví. Přední thajskou organizací lobbující za uzákonění stejnopohlavních sňatků je Anjaree. Podle zprávy Americké agentury pro mezinárodní rozvoj a Rozvojového programu OSN z r. 2014 se LGBT Thajci stále setkávají s diskriminací na pracovním trhu a ve styku se společností, a ačkoli má země z hlediska cestovního ruchu status gay friendly, reálná akceptace netradičních sexualit stále pokulhává.
K jistému posunu z hlediska nahlížení na LGBT témata v Thajsku začalo docházet během 90. let, přičemž k největšímu mezníku došlo na přelomu století. V roce 2015 přijalo Thajsko rozsáhlou antidiskriminační legislativu chránící práva jiných sexuálních orientací a genderových identit. Od roku 2019 probíhalo v thajském parlamentu několik diskuzí ohledně návrhu zákona o registrovaném partnerství, který by homosexuálním párům poskytl určitá práva a povinnosti vyplývající z manželství, zejména v oblasti společného majetku a dědictví, ale ne pokud jde o veřejné služby, daně a adopce dětí.
Díky bezpečnosti, rozsáhle vybudované LGBT scéně a otevřenosti získal Bangkok v roce 2017 status druhého nejvíc gay friendly asijského města po izraelském Tel Avivu.
Thajské cestovní kanceláře mimo jiné také spustily globální projekt s názvem "Go Thai Be Free", v němž se snaží do země přilákat co nejvíce LGBTQ+ turistů, a to pomocí stálého udržování profilu Thajska coby LGBTQ+ friendly země.
Právní status
Konsensuální a bezúplatný pohlavní styk mezi dospělými osobami téhož pohlaví známý dříve jako sodomie byl v Thajsku dekriminalizován v r. 1956. Věk způsobilosti k pohlavnímu styku je pro obě orientace stanovený na 15 let. Nicméně na projevy homosexuality a transgenderu se stále pohlíželo jako na duševní nebo mentální poruchu. Ke změnám postojů a veřejné politiky vůči LGBT začalo docházet v průběhu 90. let minulého století a na počátku 21. století. V r. 2002 vyřadilo Ministerstvo zdravotnictví homosexualitu ze seznamu nemocí a duševních poruch. V r. 2005 zrušily Thajské ozbrojené síly zákaz LGBT lidí sloužit v armádě. Předtím byli podle zákona z r. 1954 příslušníci LGBT komunity považováni za duševně nemocné, a tudíž nezpůsobilé vojenské služby.
V r. 2007 novelizovala thajská vláda část trestního zákona týkající se sexuálního násilí tak, aby se za oběť dal považovat i muž. Kromě ustanovení, že obětí znásilnění může být jak žena, tak i muž, byl přijat dodatek o zákazu nuceného pohlavního styku v manželství.
V květnu 2009 potvrdil Thajský červený kříž zákaz mužů majících sex s muži (MSM) darovat krev navzdory probíhajícím kampaním za zrušení této politiky.
Stejnopohlavní soužití a rodinné právo
Thajsko neuznává stejnopohlavní manželství, registrované nebo domácí partnerství párů stejného pohlaví, a proto není zcela jasné, jaké mají homosexuální páry a LGBT jednotlivci možnosti, pokud jde o osvojování dětí nebo pěstounskou péči. Navzdory nedostatku právního uznání, jsou homosexuální páry v Thajsku vesměs tolerovány, zejména ve větších městech jako je Bangkok, Phuket nebo Pattaya.
V září 2011 navrhl Vládní výbor pro lidská práva (National Human Rights Commission) a Sexual Diversity Network návrh zákona o stejnopohlavním manželství se snahou o získání podpory ze strany ministrů.
V prosinci 2012 založila vláda komisi pověřenou sepsáním legislativy uznávající svazky párů stejného pohlaví. 8. února 2013 uspořádalo Ministerstvo spravedlnosti a Parlamentní výbor pro právní záležitosti první veřejnou debatu na téma návrhu zákona o registrovaném partnerství sepsanou předsedou výboru Pol Gen Viroonem Phuensaenem.
V září 2013 informoval The Bangkok Post o tom, že pokus gay aktivisty a prezidenta Gay Political Group of Thailand Natee Teerarojjangaponga, o registraci manželského certifiátu s mužským partnerem byl neúspěšný. He requested the official document from the district office specifying the reason for this rejection, and gave it to NHRC commissioner Tairjing Siriphanich in Bangkok.
Do roku 2014 získal návrh zákona o stejnopohlavním manželství podporu napříč celým politickým spektrem, ale nestihlo se o něm hlasovat kvůli politické krizi. Ve druhém pololetí 2014 se objevilo několik zpráv o tom, že návrh zákona o registrovaném partnerství se stane předmětem jednání parlamentu ovládaném vojenskou juntou. Registrované partnerství by dalo homosexuálním párům část manželských práv a povinností, ale setkalo se s kritikou kvůli tomu, že je mohou uzavřít pouze osoby, které dosáhly 20 let, a ne 17 let. Další spornou částí bylo vyjmutí adopčních práv ze zákona.
V r. 2015 shledal průzkum Nida Poll provedený Národním institutem pro rozvoj administrativy (National Institute of Development Administration), že 59,2 % Thajců by podpořilo stejnopohlavní manželství, zatímco 35,4 % bylo proti.
Životní podmínky
LGBT terminologie
V thajštině jsou "gayové" a "queer" lidé označovaní jako เกย์ (foneticky: ke). Termín katoey nebo kathoey (thajsky:กะเทย);foneticky: kathoei) označuje transženy nebo zjemnělé homosexuální muže. Thajská společnost má obecně vzato si kathoeye spojovat s třetím pohlavím, tedy jako muže a ženu v jednom. Homosexuálním a bisexuálním ženám se říká dee (ดี้), ale díky stále rostoucímu vlivu angličtiny používají Thajci i klasické označení lesba (thajsky: เล็สเบียน or เลสเบี้ยน; foneticky: letbian).
Thajština rovněž také uznává různé genderové a sexuální identity, včetně takzvaného tom (ทอม) přejatého z anglického slova "tomboy", který označuje ženy projevující se maskulinně, včetně způsobu mluvy, chování i oblékání. Toms nemusejí být nutně lesbické nebo bisexuální, ale okolí je tak často vnímá. Dalšími identitami jsou angees, kathoeyes, které toms přitahují, a adams, což jsou běžní muži vyhledávající intimní vztahy s toms.
Homofobie a násilí
V roce 2016 napsal Paisarn Likhitpreechakul, jeden z předních členů Sogi Foundation, varovný článek v Bangkok Post, v němž upozornil na rozmáhající se trend takzvaných korektivních znásilnění páchaných převážně na lesbických ženách v rámci snah o změnu jejich sexuální orientace. Poukázal například na kauzu otce v Loei, který se přiznal ke znásilnění své čtrnáctileté dcery projevující se jako tomboy, a vyjádřil obavu, aby se z takových praktik později nestal normální fenomén tolerovaný nebo dokonce akceptovaný thajskou společností, jelikož takových případů může být mnohem víc. Thajský právní řád totiž v případě vražd LGBT Thajců a Thajek ani nepracuje s termínem zločin z nenávisti. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva identifikoval, že vraždy, fyzické ataky, únosy, sexuální a jiné násilí páchané na LGBT lidech z motivu homofobie nebo transfobie bývá obzvlášť brutální ve srovnání s běžnou předsudečnou trestnou činností.
Vzdělávání
26. prosince 1996 vyšel v Bangkok Post článek, ve kterém Rajabat Institute Council, kolektivní vedoucí orgán všech thajských vysokých škol, deklaroval záměr znemožnit homosexuálně orientovaným osobám výkon pedagogické činnosti, jak požadoval náměstek tehdejšího thajského ministra školství Surapron Danaitangtrakul. Toto sdělení se pak následně stalo terčem ostré kritiky z řad lidskoprávních a jiných skupin, které požadovaly stažení této školské politiky. 25. ledna 1997 jim Danaitangtrakul vyhověl s tím, že Institut bude zohledňovat jiná kritéria pro posouzení vhodnosti uchazečů o výkon pedagogické činnosti, mezi nimiž už nebude figurovat homosexualita jako taková.
V roce 2016 napsal Paisarn Likhitpreechakul, jeden z předních členů Sogi Foundation, varovný článek v Bangkok Post, v němž upozornil na rozmáhající se trend takzvaných korektivních znásilnění páchaných převážně na lesbických ženách v rámci snah o změnu jejich sexuální orientace. Poukázal například na kauzu otce v Loei, který se přiznal ke znásilnění své čtrnáctileté dcery projevující se jako tomboy, a vyjádřil obavu, aby se z takových praktik později nestal normální fenomén tolerovaný nebo dokonce akceptovaný thajskou společností, jelikož takových případů může být mnohem víc. Thajský právní řád totiž v případě vražd LGBT Thajců a Thajek ani nepracuje s termínem zločin z nenávisti. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva identifikoval, že vraždy, fyzické ataky, únosy, sexuální a jiné násilí páchané na LGBT lidech z motivu homofobie nebo transfobie bývá obzvlášť brutální ve srovnání s běžnou předsudečnou trestnou činností.
Vzdělávání
26. prosince 1996 vyšel v Bangkok Post článek, ve kterém Rajabat Institute Council, kolektivní vedoucí orgán všech thajských vysokých škol, deklaroval záměr znemožnit homosexuálně orientovaným osobám výkon pedagogické činnosti, jak požadoval náměstek tehdejšího thajského ministra školství Surapron Danaitangtrakul. Toto sdělení se pak následně stalo terčem ostré kritiky z řad lidskoprávních a jiných skupin, které požadovaly stažení této školské politiky. 25. ledna 1997 jim Danaitangtrakul vyhověl s tím, že Institut bude zohledňovat jiná kritéria pro posouzení vhodnosti uchazečů o výkon pedagogické činnosti, mezi nimiž už nebude figurovat homosexualita jako taková.
Věznice
Několik let byl součástí thajské vězeňské politiky respekt k sexuální diverzitě, tedy umisťování odsouzených do cel v souladu s jimi deklarovanou genderovou a sexuální orientací. Gayům, jakož i všem vězňům mužského pohlaví, je běžně při nástupu k výkonu trestu odnětí svobody oholená hlava. Ženským trestankyním je zakázáno používání make-upu, zatímco homosexuálním mužům nikoliv. Podle informací převzatých ze statistik thajské justice bylo v roce 2016 ve výkonu trestu odnětí svobody celkem 4448 LGBT trestanců, z toho 1804 byli katoey (transžena nebo zženštilý gay), 352 gayové (เกย์), 1247 tom (ทอม; maskulinně se projevující ženy), 1011 dee (ดี้; lesbické ženy projevující se feminně) a 34 MaletoFemale transgender.
Několik let byl součástí thajské vězeňské politiky respekt k sexuální diverzitě, tedy umisťování odsouzených do cel v souladu s jimi deklarovanou genderovou a sexuální orientací. Gayům, jakož i všem vězňům mužského pohlaví, je běžně při nástupu k výkonu trestu odnětí svobody oholená hlava. Ženským trestankyním je zakázáno používání make-upu, zatímco homosexuálním mužům nikoliv. Podle informací převzatých ze statistik thajské justice bylo v roce 2016 ve výkonu trestu odnětí svobody celkem 4448 LGBT trestanců, z toho 1804 byli katoey (transžena nebo zženštilý gay), 352 gayové (เกย์), 1247 tom (ทอม; maskulinně se projevující ženy), 1011 dee (ดี้; lesbické ženy projevující se feminně) a 34 MaletoFemale transgender.
Politika
V thajských parlamentních volbách 2019 vyjádřilo několik politických stran podporu legalizace homosexuálních sňatků a LGBT práv. Budoucnost vpřed (Future Forward Party) volala po legalizaci stejnopohlavního manželství a novelizaci školského zákona odstraňující propagaci veškerých stereotypů a předsudků vůči LGBTQ+ komunitě. K podpoře legalizace manželství pro páry stejného pohlaví se připojily i další thajské politické strany - Mahachon Party, Thai Local Power Party, Polamuang Thai Party, Thajská liberální strana, Puea Chat Party, Strana lidu a Demokratická strana. S homosexuálním manželstvím souhlasí mimo jiné i nejsilnější strana v thajském parlamentu Pheu Thai Party. Thai Raksa Chart Party zrušená v březnu 2019 z důvodu politické účasti princezny Ubolratana Radžakanjaové ve svém programu uváděla, že podporuje registrované partnerství párů stejného pohlaví.
V březnu 2019 byl transgender filmový režisér Tanwarin Sukkhapisit za stranu Budoucnost vpřed (Future Forward Party) zvolen do thajského parlamentu, díky čemuž se stal prvním LGBTQ+ otevřeným politikem v Thajsku. Spolu s ním byli zvoleni další tři transgender kandidáti ze stejného politického tábora Tunyawaj Kamonwongwat, Nateepat Kulsetthasith a Kawinnath Takey.
V thajských parlamentních volbách 2019 vyjádřilo několik politických stran podporu legalizace homosexuálních sňatků a LGBT práv. Budoucnost vpřed (Future Forward Party) volala po legalizaci stejnopohlavního manželství a novelizaci školského zákona odstraňující propagaci veškerých stereotypů a předsudků vůči LGBTQ+ komunitě. K podpoře legalizace manželství pro páry stejného pohlaví se připojily i další thajské politické strany - Mahachon Party, Thai Local Power Party, Polamuang Thai Party, Thajská liberální strana, Puea Chat Party, Strana lidu a Demokratická strana. S homosexuálním manželstvím souhlasí mimo jiné i nejsilnější strana v thajském parlamentu Pheu Thai Party. Thai Raksa Chart Party zrušená v březnu 2019 z důvodu politické účasti princezny Ubolratana Radžakanjaové ve svém programu uváděla, že podporuje registrované partnerství párů stejného pohlaví.
V březnu 2019 byl transgender filmový režisér Tanwarin Sukkhapisit za stranu Budoucnost vpřed (Future Forward Party) zvolen do thajského parlamentu, díky čemuž se stal prvním LGBTQ+ otevřeným politikem v Thajsku. Spolu s ním byli zvoleni další tři transgender kandidáti ze stejného politického tábora Tunyawaj Kamonwongwat, Nateepat Kulsetthasith a Kawinnath Takey.
LGBT život
Thajsko je dlouhodobě považované za velice otevřenou a liberální zemi ve vztahu k LGBT s velice kvalitně vybudovanou sítí různých barů a nočních klubů a prvním thajským LGBT magazínem Mithuna, vydávaným od roku 1983.
V roce 1989 se ale thajský LGBT aktivista nechal nicméně slyšet, že je situace více komplikovaná. Ačkoliv se sexuální menšiny nesetkávají s represí ze strany státu, nejsou z důvodu nedostatečného povědomí a osvětě ze strany společnosti akceptovány, případně je na ně vyvíjen tlak, aby svou odlišnost víceméně skrývaly. Myšlenka otevřeně homosexuálních lidí a práv gayů a leseb jako takových je pro řadu Thajců stále velkým tabu.
K jistému posunu v této oblasti došlo v 90. letech, kdy se začalo konat více veřejných akcí, včetně pravidelných festivalů LGBT hrdosti v letech 1999-2007 v Bangkoku, které skončily kvůli polarizaci thajské LGBT komunity a nedostatku finančních prostředků. Nový Bangkok pride se měl konat znovu po 11 letech v listopadu 2017, ale byl odložen z důvodu smutku po úmrtí thajského krále Rámy IX.
V Phuketu se festivaly gay hrdosti konají pravidelně od roku 1999. Druhá zamýšlená akce tohoto typu v severním městě Čiang Mai se v roce 2009 setkala s takovým otevřeným odporem z řad veřejnosti, že byla nakonec zrušená. Rozhodnutí jejich účastníků předcházel útok z řad místní politické skupiny, která se shromáždila kolem jejich budovy házejíc na ní ovoce a kameny a vykřikujíc do megafonu nenávistná slova. However, ten years later, more than 500 people including some politicians marched in the Chiang Mai Pride parade on 21 February 2019.
Songkran je v Oslavou Nového roku v jihovýchodní Asii a tradičně připadá na 13. dubna, přičemž dny 14. a 15. duben jsou obdobím pracovního klidu. Kromě tradičních návratů domů, rodinných sešlostí a vzájemného polévání vodou se při této příležitosti koná také několik gay oslav, které v roce 2019 oslavily už své 14. výročí.
Thajsko je dlouhodobě považované za velice otevřenou a liberální zemi ve vztahu k LGBT s velice kvalitně vybudovanou sítí různých barů a nočních klubů a prvním thajským LGBT magazínem Mithuna, vydávaným od roku 1983.
V roce 1989 se ale thajský LGBT aktivista nechal nicméně slyšet, že je situace více komplikovaná. Ačkoliv se sexuální menšiny nesetkávají s represí ze strany státu, nejsou z důvodu nedostatečného povědomí a osvětě ze strany společnosti akceptovány, případně je na ně vyvíjen tlak, aby svou odlišnost víceméně skrývaly. Myšlenka otevřeně homosexuálních lidí a práv gayů a leseb jako takových je pro řadu Thajců stále velkým tabu.
K jistému posunu v této oblasti došlo v 90. letech, kdy se začalo konat více veřejných akcí, včetně pravidelných festivalů LGBT hrdosti v letech 1999-2007 v Bangkoku, které skončily kvůli polarizaci thajské LGBT komunity a nedostatku finančních prostředků. Nový Bangkok pride se měl konat znovu po 11 letech v listopadu 2017, ale byl odložen z důvodu smutku po úmrtí thajského krále Rámy IX.
V Phuketu se festivaly gay hrdosti konají pravidelně od roku 1999. Druhá zamýšlená akce tohoto typu v severním městě Čiang Mai se v roce 2009 setkala s takovým otevřeným odporem z řad veřejnosti, že byla nakonec zrušená. Rozhodnutí jejich účastníků předcházel útok z řad místní politické skupiny, která se shromáždila kolem jejich budovy házejíc na ní ovoce a kameny a vykřikujíc do megafonu nenávistná slova. However, ten years later, more than 500 people including some politicians marched in the Chiang Mai Pride parade on 21 February 2019.
Songkran je v Oslavou Nového roku v jihovýchodní Asii a tradičně připadá na 13. dubna, přičemž dny 14. a 15. duben jsou obdobím pracovního klidu. Kromě tradičních návratů domů, rodinných sešlostí a vzájemného polévání vodou se při této příležitosti koná také několik gay oslav, které v roce 2019 oslavily už své 14. výročí.
Média
“Showbyznys nás přijímá doslova s otevřenou náručí, když máme smysl pro humor, a umíme bavit společnost. Nicméně pokud chceme být bráni víc vážně a diskutovat o důležitých tématech jako je třeba zdravotnictví, tak už se nám nedostává takové zdvořilosti - Prempreeda Pramoj Na Ayutthaya, transgender aktivistka z programu UNESCO„
Od 80. let vychází v Thajsku několik LGBT orientovaných publikací a co se týče filmového průmyslu, tak v něm se LGBT postavy běžně vyskytují už od 70. let. Jsou ale spíše komického charakteru. Podrobněji se LGBT tématy začala thajská kinematografie zabývat až koncem 90. let.
Cenzura se v Thajsku LGBT témat na rozdíl od pornografie a propagace erotických pomůcek nijak nedotkla.
Demografie
Podle odhadů LGBT Capital z roku 2018 žije v Thajsku přibližně 4,2 milionů LGBT lidí.
Podle odhadů LGBT Capital z roku 2018 žije v Thajsku přibližně 4,2 milionů LGBT lidí.
Veřejné mínění
Podle průzkumu veřejného mínění z roku 2015 by 89 % Thajců nemělo problém s tím, kdyby jejich kolega byl gay nebo lesba, a 80 % by nevadilo ani, kdyby člen jejich rodiny byl LGBT. 59 % dotázaných by také podpořilo legalizaci homosexuálních sňatků.
Podle průzkumu YouGov z roku 2019 na reprezentativním vzorku 1025 respondentů by 63 % Thajců podpořilo stejnopohlavní partnerství, zatímco 11 % by bylo proti, a 27 % nebylo jednoznačného názoru. 69 % lidí ve věku 18-34 let by souhlasilo s registrovaným partnerstvím, zatímco 10 % by bylo proti. Z věkové skupiny 35-54 let jich bylo 56 % (33 % proti) a ze starších 55 let by bylo pro 55 % (13 % proti). Co se týče dosaženého vzdělání, tak z 66 % absolventů vysokých škol by bylo pro (10 % proti), 57 % bez vysokoškolského vzdělání by bylo pro (12 % proti). Z hlediska přijmu by 68 % vysokopříjmových skupin podpořilo registrované partnerství (7 % by bylo proti), u nízkopříjmových by to bylo 55 % (13 % by bylo proti. Pokud jde o pohlaví, tak by pro bylo 68 % žen (7 % proti) a 57 % mužů (14 % proti).
Podle průzkumu veřejného mínění z roku 2015 by 89 % Thajců nemělo problém s tím, kdyby jejich kolega byl gay nebo lesba, a 80 % by nevadilo ani, kdyby člen jejich rodiny byl LGBT. 59 % dotázaných by také podpořilo legalizaci homosexuálních sňatků.
Podle průzkumu YouGov z roku 2019 na reprezentativním vzorku 1025 respondentů by 63 % Thajců podpořilo stejnopohlavní partnerství, zatímco 11 % by bylo proti, a 27 % nebylo jednoznačného názoru. 69 % lidí ve věku 18-34 let by souhlasilo s registrovaným partnerstvím, zatímco 10 % by bylo proti. Z věkové skupiny 35-54 let jich bylo 56 % (33 % proti) a ze starších 55 let by bylo pro 55 % (13 % proti). Co se týče dosaženého vzdělání, tak z 66 % absolventů vysokých škol by bylo pro (10 % proti), 57 % bez vysokoškolského vzdělání by bylo pro (12 % proti). Z hlediska přijmu by 68 % vysokopříjmových skupin podpořilo registrované partnerství (7 % by bylo proti), u nízkopříjmových by to bylo 55 % (13 % by bylo proti. Pokud jde o pohlaví, tak by pro bylo 68 % žen (7 % proti) a 57 % mužů (14 % proti).
To byl zajímavý článek a musím přiznat, že spoustu faktů jsem ani netušila.
OdpovědětVymazatPřed pár dny byl v Thajsku Pride zrovna
Vymazat