Kjóto 2. část

Historie

Původně dostalo toto město jméno Heiankjó. Známo bylo v průběhu času i pod jmény Mijako (metropole), Saikjó (západní sídlo) a konečně od roku 1868 je toto toto významné kulturní, náboženské a správní centrum známo pod názvem Kjóto.

Chrám

Rok 794 se považuje za nejvýznamnější datum v japonské historii. V tomto roce založili obyvatelé ostrova Honšú s pomocí korejských přistěhovalců nové hlavní město a sídlo nového císaře Kammu (781-806). Nové císařské město bylo vystavěno podle čínského vzoru ve tvaru pravoúhelníků o délce 5 km a šířce 4,5 km. Na absolutní symetrii se dbalo také při stavbě nejrůznějších čtvrtí. Všechny ulice a kanály za hradbami města tvořily pravý úhel. Strohé rozvržení města však bylo rychle obměňováno bohatostí tvarů a barev staré japonské architektury, která se zde rozvíjela stovky let a učinila z města jednu z největších japonských pamětihodností.

Novodobá historie

V roce 1945, na konci druhé světové války, se Kjóto ocitlo na seznamu měst, na která chtěli USA svrhnout atomovou bombu. Z tohoto seznamu bylo nakonec na popud ministra války Henryho L. Stimsona vyškrtnuto kvůli svému kulturnímu významu. Kjóto je i díky tomu jediné velké japonské město, kde je větší množství předválečných budov, jako jsou například mačija (tradiční městské domy).

Kjóto se 1. září 1956 stalo „městem z titulu vládního nařízení“ (tzn., že je de facto postaveno na úroveň prefektury). V roce 1997 se v Kjótu konala konference, která vyústila v přijetí dohody o snižování emisí skleníkových plynů. Na počest místa konání byla dohoda nazvána Kjótský protokol.

Kultura
Kjóto je považováno za kulturní centrum Japonska. Během 2. světové války byla japonská města těžce poničena spojeneckým bombardováním, pouze Kjóto a jeho 1600 buddhistických chrámů, 400 šintoistických svatyní, paláce, zahrady a architektura bylo ušetřeno. Díky tomu je dnes Kjóto jedním z nejlépe uchovaných měst v Japonsku. V Kjótu se nacházejí některé z nejznámějších chrámů, svatyň, paláců a zahrad v Japonsku, včetně:

• Kijomizu-dera, nádherný dřevěný chrám na svahu hory opírající se o systém pilířů,

• Kinkakudži, Zlatý pavilon,

• Ginkakudži, Stříbrný pavilon,

• Heian Džingú, šintoistická svatyně zasvěcená císařům Kammu a Kómei (postavená v roce 1895),

• Rjóandži, chrám proslavený svou kamennou zahradou,

• chrám Šunkoin,

• Kjótský císařský palác, sídlo japonských císařů po mnoho staletí,

• císařský palác Kacura, jeden z pokladů japonské architektury,

• císařský palác Šugaku-in, jedna z nejlepších ukázek japonské zahradní architektury

Mezi další významné lokality patří Arašijama a její malebné jezero, gejša okrsky Gion a Pontočó, Stezka mudrců a vodní kanály podél některých starých ulic.

Od roku 1994 jsou některé památky v Kjótu a jeho okolí zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto“. Mezi tyto památky patří Svatyně Kamo (Kami a Šimo), chrámy Tódži (Kjó-ó-gokoku-dži), Kijomizu-dera, Daigodži, Ninnadži, Saihódži (Kokedera), Tenrjúdži, Rokuondži (Kinkakudži), Džišódži (Ginkakudži), Rjóandži, Hongandži, Kózandži a Hrad Nidžó. Na seznamu je i několik památek za hranicemi města.

Kjóto je v Japonsku známé svou pestrou etnickou kuchyní.

Obyvatelé Kjóta mluví dialektem japonštiny zvaným Kjóto-ben, ten je variantou Kansaiského dialektu používaného v západním Japonsku.

Festivaly

• Aoi Macuri

• Gion Macuri

• Džidai Macuri

• Gozan Okuribi